Tisíce let ohňostrojů: Jaký byl jejich původní účel?

Dnes známe ohňostroje jako příjemnou podívanou, která rozsvítí celé nebe. Jak to ale bylo na začátku? Kde vznikly a k čemu původně sloužily?  

Ať žije bambus! 

To, co známe dnes, je výsledek dlouholetého vývoje. Ohňostroje, dělobuchy a prskavky měly ze začátku naprosto jinou podobu. Podle historiků se jako vůbec první pokus o pyrotechnickou podívanou označuje zajímavý počin z druhého století před naším letopočtem. Právě v té době se v čínské provincii Liuyang objevily jakési první rachejtle. Nebylo to nic jiného než dlouhé stonky bambusu, které se hodily do ohně.  

Bambus v sobě má vzduchové kapsy, které následně explodovaly a hlasitě třaskaly.  

Zlí duchové nemají šanci 

V Číně se odjakživa věřilo, že právě tyto přírodní rachejtle se dokáží postarat o dokonalé zastrašení zlých duchů. Tato tradice se postupem času spojila s oslavami příchodu čínského nového roku. A protože se tato původně bambusová podívaná líbila a stala se oblíbenou součástí oslav, bylo na čase se postarat o její rozvoj. To ale nějakou dobu trvalo.  

Pradědeček ohňostroj 

Až v sedmém století, nebo dokonce o něco později, se alchymisté ve starodávné Číně postarali o přelomový vynález. Podařilo se jim smíchat síru, dřevěné uhlí a dusičnan draselný. Vytvořili tak zvláštní černý prášek, který brzy změnil podobu celé země. Jednalo se o střelný prach. Ten nasypali do větví bambusu a opět je zapálili. Pradědeček ohňostroj byl na světě.  

Šlo zřejmě o náhodu 

Smíchání výše zmíněných přísad ale nebylo zřejmě nijak cílené. V té době se zkoušelo kde co. Jednalo se tak podle historiků spíše o náhodný objev než o důmyslné bádání. Za účelem vzniku pyrotechnické podívané se v té době samozřejmě žádné substance netvořily. Nový vynález se ale velmi ujal. Stále více bohatých lidí si mohlo dovolit pořídit si bambusové tubusy, které se staraly o hlučné výbuchy. Zlí duchové byli jistojistě zaplašeni. 

Vynález střelného prachu navždy změnil podobu ohňostrojů.