Mikiny, oděv inspirovaný mnichy

O něco kratší historii než svetry mají mikiny. Jejich předchůdcem jsou hábity středověkých mnichů, které dobře známe především ze středu a jihu Evropy.  Vyráběly se z látky, bývaly opatřené kapucí a na přední části nezřídka měly kapsy a zapínání. Byly neuvěřitelně praktické, dalo se v nich všelicos schovat.

Logo jako znamení příslušnosti

Ovšem trvalo ještě hezky dlouho, než se přetvořily do dnešní podoby. V ní je poprvé můžeme vidět ve 30. letech 20. století v USA. Benjamin Russel  vytvořil mikiny pro tým amrického fotbalu – zrodila se značka Russel Athletic. Mikiny představila i firma Champion jako zimní pracovní oblečení pro dělníky. Její zaměstnanci byly pěkně v teploučku a pyšnili se značkou svého zaměstnavatele. Ostatně tohle přetrvává dodnes. Mikiny jsou společně s tričky jedním z nejčastěji „ologovaných“ oděvů.

Oblečení pro rebely a zloděje

Mikiny si později oblíbí vyznavači hudebního stylu hip hop. Přednosti mikiny s kapucí, díky které jim není vidět do tváře, oceňovali i zloději. Za své vzali mikiny také dělníci. Majitelé stavebních firem je často označovali svými logy. Podobně ředitelé školy přijali tento oděv za svůj. Nosili ho jejich studenti a mnohde nechyběla loga školy.

Kousky pro rebely

Mikiny mohou mít různé nápisy.  Proto se mikina někdy stává příkladem mladistvého rebelantství (hiphopeři a jiní hudebníci), nebo znakem příslušnosti k nějaké organizaci či komunitě (pracovní skupina, škola). Hodí se ven na sport. Je to praktický kousek oděvu, který vyjadřuje názor a příslušnost k nějaké skupině lidí.

Kam si vzít mikinu:

  • Na hiphopový či rockový koncert, na diskotéku
  • Na skateboard, na sportování obecně
  • Na vycházku, setkání s kamarády, návštěvu hospůdek a restaurací
  • Do kina
  • Na běžné nošení do práce, kde se nevyžaduje dress code (nebo může dress code tvořit právě tato mikina)

Kam mikinu rozhodně nebrat:

  • Do divadla
  • Do lepší restaurace
  • Na formálnější společenské setkání
  • Na obchodní jednání